Rok 2009 na české politické scéně
Publikováno dne 5. 1. 2010 v 14:03 | Česká politika | 3x komentováno
Rok 2009 na české politické scéně by mohl být podkladem pro filmový scénář. Jen nevím, jestli by z toho byl horor, tragikomedie nebo parodie. Rok 2009 byl z politického hlediska očekáván s napětím hlavně kvůli evropskému předsednictví. Nakonec byl ale mnohem hutnější a málo kdo s více jak dvěma zdravými mozkovými buňkami na něj bude vzpomínat v dobrém.
Na jaře sněmovna vyslovila na několikátý pokus nedůvěru vládě Mirka Topolánka. Upřímně řečeno, nešlo o moc velké překvapení. Vláda se sice tvářila jako většinová, ale prosadit cokoliv klíčového už ve svých posledních měsících zkrátka nedokázala, protože se z jednotlivých koaličních stran kvůli vnitřním sporům odštěpilo hned několik poslanců a poslankyň. Nebylo tedy až takovým šokem, že opoziční lídr Jiří Paroubek nakonec získal dostatek hlasů pro vyslovení nedůvěry vládě. Tvrdil, že předčasné volby jsou jediným východiskem ze situace v rozhádané sněmovně. I v tom by se s ním dalo do značné míry souhlasit, i když načasování pádu vlády nepovažuji za šťastné.
Vznikla tedy úřednická vláda, která měla dovést zemi k předčasným podzimním volbám a opírat se při servisu státu o nejsilnější parlamentní strany, tedy ODS a ČSSD. Osobně mám ke statutu tzv. úřednické vlády velké výhrady. Při troše dobré vůle mohla zemi k předčasným volbám dovést vláda Mirka Topolánka v demisi. Alespoň bychom měli vládu s politickou odpovědností, kterou úředníci bez stranické příslušnosti jaksi nemají.
Samozřejmě mi na současné úřednické vládě vadí komunistická minulost několika jejích lidí, včetně samotného premiéra. Najdou se i výhrady k činnosti vlády. Například ministr zahraničí Jan Kohout během kauzy víz do Kanady zatloukal a pak kamsi zmizel, údajně na dovolenou. Ano, ministr ve funkci několik týdnů má jistě nesporný nárok na dovolenou.
Ministr financí Eduard Janota přišel s protikrizovým balíčkem. Hovořil o šetření a úsporách, ovšem tak nějak mimochodem k tomuto chválihodnému počinu přibylo už méně chválihodné další zvyšování daní. Ministr vnitra Martin Pecina si zase zvykl dosti ostře se vyjadřovat k několika otevřeným trestním kauzám ještě bez rozhodnutí soudu nebo dokonce i na samém počátku vyšetřování, což dle mého názoru do demokratické společnosti opravdu nepatří.
To vše by se u tzv. letní vlády dalo přetrpět. Jenže přišel podzim a ústavní soudci nám de facto zrušili volby. Politici se začali dohadovat, jestli je to vůbec možné a více či méně fundovaných výkladů ústavy se vyrojilo víc než údajných milenek Tigera Woodse. Hledal se tedy jiný způsob jak dojít k předčasným volbám. Nakonec Jiří Paroubek předvedl názorový veletoč, který vstoupil do dějin české politiky. Tentýž muž, který kvůli předčasným volbám byl duchovním otcem pádu vlády během českého předsednictví EU, najednou předčasné volby nechtěl.
Inu, země kráčí k řádným volbám v roce 2010 a z letní vlády se stala vláda, která bude Českou republiku řídit zhruba rok. Vláda bez politické odpovědnosti, od které se jednotlivé strany odvrací vždy, když se jim to právě hodí do krámu. Korunu tomu všemu nasadilo rozhodování o státním rozpočtu na rok 2010, které jasně ukázalo, že vláda nemá pevnou politickou podporu a tedy dokonce ani nepřímou politickou odpovědnost k voličům – přes strany, které jí podporují.
ČSSD zúročila své zkušenosti s vládnutím s KSČM na mnoha krajských úřadech a spolu s několika dalšími poslanci protlačila řadu populistických návrhů, které jenom zvyšují státní dluh. Je však třeba důrazně říci, že jí to umožnila ODS. Poslanci placení za své rozhodování se zmohli jen na zbabělý úprk ze sněmovny a zřekli se své vlastní odpovědnosti. Tedy alespoň si to myslí. Já se naopak domnívám, že každý rozumně smýšlející člověk ví, že právě díky tomu mohla levice prosadit své návrhy.
ODS je vůbec zklamáním roku, tedy alespoň pokud jde o mě, jejího bývalého voliče. Strana nemá žádná vlastní velká témata, obecně se dnes zmáhá jen na obecný odpor ke zvyšování daní a víceméně jenom na strašení komunisty, jimž však svou současnou (ne)činností a programovou prázdností dopomáhá k ještě většímu vlivu. K sebereflexi a změně vedení se strana také nemá, respektive s ním prý chce přijít až po eventuálně prohraných volbách. To už ale bude hodně pozdě.
Někdo vidí naději pravicového voliče v nově vzniklé straně TOP 09. Straně, která si říká parlamentní, ovšem žádnými parlamentními volbami neprošla. Totožná situace nastala v minulosti už při vzniku dnes takřka zapomenuté Unie svobody. Některá média mluví o straně TOP 09 jako o nějakém svěžím závanu na českém politickém spektru. Faktem ale je, že v čele má staré známé tváře včetně Miroslava Kalouska, který se na vrcholné české politické scéně pohybuje takřka od revoluce a má tak svůj díl odpovědnosti za současné směřování země do dluhové pasti. Ostatně nějaký čas byl i ministrem financí.
Servilita médií je vůbec zajímavá. TOP 09 má obrovskou pozornost, i když mi není jasné proč. Mandát od voličů jako strana nemá, přesto může hlásat své programové ideály v masmédiích ve zhruba stejné míře jako nejsilnější parlamentní strany. Nově vzniklých stran je tu za poslední roky přitom celá řada, ale těm se média nevěnují takřka ani okrajově. Není tedy divu, že český parlament je politicky zakonzervován a volby jsou jenom přetahováním ODS a ČSSD a největšími otazníky je s kým po volbách tentokrát půjde KDU-ČSL a jak moc si polepší komunisté. Nové strany jsou de facto nevolitelné a kvůli riziku propadnutí hlasu nemají moc šancí na úspěch. Bohužel.
V roce 2009 stojí za povšimnutí ještě ratifikace Lisabonské smlouvy. Irové si opravili písemku a na druhý pokus už odpověděli v referendu správně, dlužno dodat že po obrovské marketingové masáži. Začal tím tlak na dokončení ratifikace a zejména na české ano nesoucí se z Prahy do Bruselu. Za pozornost stojí, že smlouvu protlačily parlamentem opět hlavně velké strany ODS a ČSSD. Na tom by nebylo nic špatného, ovšem při volbách do Evropského parlamentu, se od tohoto aktu lídři obou stran distancovali.
Mirek Topolánek se nechal slyšet, že pro něj je smlouva mrtvá, Jiří Paroubek vyzýval voliče pro odevzdání hlasu jeho straně právě kvůli boji proti smlouvě. Kocourkov? Slabé slovo. Prezident s podpisem otálel a já se mu nedivím. O smlouvě se mělo rozhodovat v referendu, ne v rozhádaném parlamentu, který není schopný sestavit fungující politickou vládu. Ostatně o vstupu do EU za určitých podmínek se také rozhodovalo v referendu, ale změna těchto pravidel bez předchozího přímého souhlasů občanů byla očividně vyhrazena.
Nejsem odpůrcem evropské spolupráce, ale jsem odpůrcem současného směřování Evropské unie, které se do značné míry promítá i do tuzemské politické kultury. Viděl vůbec někdo na nejvyšší politické úrovni seriózní debatu o ratifikaci smlouvy? Tuzemští politici a některá média víceméně brali české ano jen jakousi formalitu, k níž neexistuje alternativa. To má k demokracii dosti daleko. Ostatně i vměšování čelních představitelů jiných evropských států do procesu ratifikace v České republice, doprovázené přímým i nepřímým vyhrožováním politickými důsledky, nepatří do skutečně demokratické kultury, neřkuli do rétoriky údajných spojenců.
Chtělo by se říci, že rok 2010 může být jenom lepší, ale já nejsem optimistou. Čekají nás troje volby, které snad tentokrát nikdo nezruší. Před nimi jistě přijde smršť populistických nesmyslů. Začátek jejich sezóny už začal. Zase se mluví o pracovní morálce poslanců, omezování jejich imunity či řádném zdanění jejich reálného přijmu (tedy i s náhradami). Bohužel asi zůstane jen u mluvení, jako už mnohokrát. Co se bude dít po volbách, kde osobně očekávám drtivé vítězství levice, si ani netroufám předpovídat.
Autor se živí jako novinář a publicista pohybující se v IT oblasti. Provozuje také několik webových projektů a coby drobný živnostník se věnuje mimo jiného i počítačovému poradenství.
Pěkný sumář. Souhlas s tím, že zklamáním roku je ODS. Zvlášť pro mě, jako dříve naprosto oddaného a svědomitého voliče této strany, ale po tomto volením období završeného chováním v loňském roce už můj hlas nedostanou. To byl opravdu jeden podvod za druhým.
Nad mediálním zájmem o TOP09 mi taky zůstává rozum stát. Preference této strany nejsou ničím jiným než mediálně vytvořenou bublinou a opět a znovu ukazujíc, jak mocná média jsou. A tak nezbývá než čekat, koho mediální masáž “zvolí” v nadcházejících volbách. Nic dobrého to asi nebude
Velice hezky napsáno!
Já vím, že volit některou ze současných parlamentních stran je vyhozený hlas. Oni jinou politiku dělat nebudou…
Já jsem si vybral Českou pirátskou stranu. Její program je víc než zajímavý. Pro samotný stát pak nejvíce body 3 a 4.
http://www.ceskapiratskastrana.cz/pages/ceska-piratska-strana/volebni-program.php
Opravdu pěkné shrnutí. Prakticky se vším můžu bez problémů souhlasit. Jenom jsem chtěl dodat, že ten systém, který používá při prosazování některých záměrů (např. LS), se i v Bruselských kuloárech nazývá “Deficitní demokracie”.