Kde je geniální český hokej? Zmizel
Publikováno dne 25. 2. 2010 v 15:15 | Fotbal a hokej | Bez komentářů
Nebudu zastírat, že mě velmi mrzí, kam se český hokej v posledních letech posunul. Zlatá éra je prostě pryč a navázat na ní bude hodně těžké. Dnešní neúspěšné čtvrtfinále s Finskem ale velmi dobře ukázalo, v čem je problém. Finsko hrálo přesně ten hokej, který České republice přinesl už notně zaprášené zlato z Nagana a volně navazující zlatý hattrick na mistrovství světa. Bruslení ve vysokém tempu, velké nasazení, dobrý výkon brankáře, trpělivost v ofenzivě a disciplinovaná čistá hra.
Diametrálně se totiž proměnila tvář hry, kterou chce národní hokejový tým předvádět, respektive kterou předvádí. V minulých letech jsem jako hokejový fanoušek viděl největší slabinu v obraně. Na ní bych však tentokrát výbuch na olympijském turnaji nesvaloval. Tomáš Vokoun odchytal dle mého názoru vůbec nejlepší turnaj v reprezentaci a je velká škoda, že z něj odjíždí předčasně.
Beci sice nehráli vždy stoprocentně, ale největší kámen úrazu vidím v útocích. Lépe řečeno – v celém ofenzivním snažení. Za zlatých časů válcoval český tým soupeře špičkovým bruslením ve vysokém tempu, přesnou kombinací, vtipným a překvapivým řešením různých situací. Pohybem si vynucoval fauly, přestože byla pravidla mnohem benevolentnější. Přesilovkové kombinace českého týmu bývávaly ozdobou každého velkého turnaje.
To všechno je pryč. Zmizela i vnitřní síla týmu, který kdysi dovedl otáčet i zdánlivě ztracené zápasy. Národní tým hraje hokej bez tváře – pověstná česká hokejová genialita zůstává jen frází. Dolů letí i tempo, nasazení, odhodlanost. V zápase s Ruskem naopak v prvních dvou třetinách nechyběla zbabělost. Čeští hokejisté dnes hrají nemastný neslaný hokej – takovou hodně špatnou kombinaci zámořského a evropského stylu. Můžete namítat, že to bylo dáno užšími kluzišti, ale to není jen problém tohoto posledního turnaje.
Mladíci Tomáš Fleischmann a David Krejčí hráli ve Vancouveru styl, který měl k zlaté éře hodně blízko a právě oni byli největším nebezpečím pro obrany soupeřů. V příští nominaci by to možná chtělo zapomenout na velká jména, která na tomto turnaji naprosto vyhořela (Patrik Eliáš, Jaromír Jágr, Martin Havlát) a spíše se zabývat hráči, kteří mají hlad po reprezentačním úspěchu a umí hrát takový hokej, který náš malý stát v nedávné minulosti proslavil.
Autor se živí jako novinář a publicista pohybující se v IT oblasti. Provozuje také několik webových projektů a coby drobný živnostník se věnuje mimo jiného i počítačovému poradenství.
